Vincenc

Advokacie není lehké řemeslo. Budu to ilustrovat na následujícím případu, který se opravdu stal. Ve čtvrtek pozdě v noci mi přišla SMS od kolegy Jaromíra: "Vinci, zítra žádný kancl. Bude hezky, jedeme na běžky." Na běžkách jsem čtyři roky nestál, ale malou páteční projížďku s kolegou si moc rád nadělím. Nadšeně ráno balím a dojíždím na místo srazu. Jizerky. Nandaváme lyže. Mám pěkné a barevné funkční oblečení. Musí sát, neprofouknout, ale zároveň dýchat, zahřát, ale nepřehřát. Jaromír si k mému údivu bere asi třicet let starou masivní šušťákovou bundu neurčité barvy, podobně staré kalhoty a rozpáraný batoh a na hlavu čepici - hadovku. Vypadá jako běžkaři na fotografiích ze 30. let, které visí na horských chatách. Je mi ho líto, ale co už. Když tak mu v kopcích trochu pomůžu a někde mu koupím horkou čokoládu. Vyrážíme. Je krásně, mráz, pohádkové scenérie zasypané sněhem a zalité zimním sluncem. Rozverně s Jaromírem závodím do vrchu. Nádherný den! Občasní okolojedoucí s úsměvem...

  "Já jsem to neudělal," říká mi muž sedící na židličce přede mnou. Je mu něco přes čtyřicet let a vypadá docela normálně, až na vězeňský mundúr. Jsme totiž ve vazební věznici Pankrác.   "Já jsem žádný klíče neukrad, našel jsem je na zemi a tak jsem je zved. Chtěl jsem je vrátit," pokračuje muž jedním dechem.   Mám čerstvě po advokátní zkoušce a tohle je moje první konzultace se ex offo klientem ve vazbě. Jsem trochu nervózní, ale snažím se to na sobě nedat znát. Mám pocit, že mi klient lže. Při obhajobě ale musím vycházet z toho, co mi říká, ne ze svých pocitů. Nemůžu ho nutit k doznání. Můžu mu jen naznačit.   "Podívejte se tady na ty fotky," říkám a podávám mu vytištěné záznamy z bezpečností kamery. "Tady ten člověk vypadá docela jako vy. A jde někam, kde nemá co dělat. A odchází s klíči. Pryč. Ty fotky jsou ve spise. Je tam i celé video."   Můj klient kouká na fotky a mlčí. "Samozřejmě můžete dál tvrdit, že to nejste vy, nebo že jste klí...